Filmy

Spotlight

Drama

Spotlight je film, který ve vás zanechá svíravý pocit. To a jen to.

Pracuje se zde se skvělým scénářem, sympatickým obsazením (všechny hlavní postavy potěší), pomalu se buduje napětí, až dojde k závěrečným scénám a nezaměnitelnému zvonícímu telefonu.

Překvapivě film nepracuje tak silně s emocemi, jak by se dalo očekávat. Ano, vidíme příběhy zneužívaných obětí, které probouzejí silné emoce. Vidíme, jak se nepříjemný pocit pomalu ale jistě vkrádá do myšlenek a zarývá se pod kůži.

Na konci zůstanete sedět, přečtete si poslední medailonky a čekáte, až výsledný moment, ten poslední pocit, odezní, zatímco sledujete závěrečné titulky.

Spotlight si nedává za cíl vyvolat silné emoce. Jeho ambice jsou prostší, na druhou stranu však i silnější - alespoň pro mě. Přednášejí nám pomalu rostoucí příběh, nutí nás zamyslet se nad tak rozsáhlým problémem, ale - což velmi oceňuji - nechtějí po nás, abychom si rvali vlasy bezmocí. O to silnější je pak dozvuk celého filmu v následujích dnech.

90%

John Wick

akční

Nechce se mi tak úplně rozebírat, jak jsem se dostala právě k tomuto filmu, každopádně toho nelituji. Keanu Reeves je od Matrixu můj oblíbenec, po Constantinovi ještě stoupl na ceně a tady se předvádí neskutečným způsobem.

Víte, jak vás dnes u většiny akčních scén ve filmech bolí oči a neorientujete se, kdo je kdo, protože jde o jeden střih za druhým? John Wick funguje úplně obráceně, přestřelky a střety mají dlouhou stopáž, takže si můžete užívat každého pohybu. Oproti jiným filmům s hlavním "neporazitelným" hrdinou je John Wick přece jen zranitelný, navíc se bojuje se surovostí jinde nevídanou, a když dojdou náboje, bojová umění jdou stranou a jeden do druhého šije pěstmi.

Dojem poněkud kazí docela nudní a příliš hodní a naivní záporáci. Taktéž některé dialogy vyznívají pateticky a neuvěřitelně, ale naštěstí jich tam není moc.

John Wick je akční nářez vysokého kalibru, u kterého se člověk i znechuceně zašklebí nad některými částmi. Teď mě čeká dvojka, jsem zvědavá.

80%

La La Land

muzikál

14 nominací na Oscara, číslo, které by už o filmu mělo něco vypovídat. Moje dojmy z něj si však častokrát protiřečily.

Úvodní číslo mě uchvátilo a říkala jsem si, že před sebou určitě mám jeden velký klenot. V první části se seznamujeme se sympatickými postavami, pomaličku polehoučku se noříme do klasického milostného příběhu. Mezi hlavními postavami vzniká nádherné pouto protkané obrovským množstvím klišé, které jsme už mnohokrát někde viděli. Možná i proto jsem napoprvé skončila v půlce filmu - nechtělo se mi ho v tu chvíli dokoukat.

Napodruhé už jsem ho shlédla celý a musím říct, že celkový dojem zachránil až precizně natočený a zahraný závěr. Slzička sice neukápla, ale emoce se projevily.

Celkově musím říct, že vlastně nevím, jestli se jedná o muzikál v pravém slova smyslu. Něco mi nesedělo a možná to byly právě hudební čísla. Každopádně Emma Stone si Oscara zasloužila, ačkoli ji moc neznám, její výkon se mi líbil.

Řemeslně je film skvěle natočený, jen příběh byl prostě tolikrát opakovaný v nejrůznějších podobách, že už mě nedokázal dostatečně zaujmout a donutit k tomu, aby mi na postavách záleželo.

80% (a to jen proto, že hodnotím v násobcích deseti)

Arrival (Příchozí)

sci-fi

Jsou filmy, u kterých člověku běhá mráz po zádech. Arrival je jeden z těch, které ve mně tento dojem zanechaly.

Pomalejší rozjezd, který na druhé případně třetí shlédnutí působí příliš natahovaně, se pomalinku přelévá do zajímavého a poutavého příběhu. Myšlenka komunikace mě donutila zamyslet se nad jazykem a způsobem myšlení. Uvědomila jsem si, že i lidská komunikace je s jazykem úzce spjatá a určuje způsob, jakým přemýšlíme.

Amy Adams je brilantní, její výkon jsem sledovala se zatajeným dechem. Jak se postupně příběh vyvíjel a já chápala víc a víc souvislostí, byla jsem napjatá, jaký to celé bude mít závěr.

Přiznám se, že bych byla radši, kdyby si film po celou dobu udržel nálepku může-se-doopravdy-stát, protože se celou dobu opíral o logické myšlenky a zvraty. Konec mě proto trochu zklamal a zároveň posadil hluboko do židle.

Na jednu stranu se film snaží otvírat před námi nové obzory, na stranu druhou pokládat životní otázky typu: "Kdybyste věděli, co vás v životě čeká a kolik bolesti zažijete, odvážili byste se ho žít?"

Určitě se těším na další shlédnutí, až první pocity trochu vyprchají.

90%