Pistoník - Stephen King
60 %
Na začátek bych se asi měla svěřit, že kdybych nevěděla, že jde o Kinga, nejspíš bych knížku ani nedočetla. Jednoduché vysvětlení - King píše stylem, který se zaměřuje na postupné odkrývání ne zrovna košatého příběhu, hodně popisuje, pomalu se posouvá dopředu. Spoustu lidí to může odradit a v téhle mainstreamové rychlodobě se tomu ani nedivím. Naštěstí jsem vydržela, dočetla a můžu sepisovat své myšlenky.
Zaprvé: King je natolik charakteristický a jiný, že se mi vždycky hrozně těžko hodnotí. V Pistolníkovi se dají najít asi všechny klíčové znaky, které už jsem u něj poznala: zajímavé popisy, časté retrospektivní zmínky, drzost, co se například slovníku týče (ale i dějových zvratů, jiní by si takové zvraty asi nedovolili), lidské pudy a upřímnost nade vše.
Bohužel, příběh samotný trochu pokulhává. Je možné, že jsem spoustu věcí nepochopila. Mrzí mě to, protože závěrečná část na mě byla opravdu zmatená. Nemám v lásce tyto výstřelky myšlenek do neznáma, zmatené představy a obrazy, které v knize pozbývaly smysl.
Nejsem si jistá, jestli se pustím do dalšího dílu. Pistolník mě trochu zklamal a mám strach, že další knihy na tom budou podobně. Zvlášť, když celá první kniha nezvládla nastínit silnou dějovou linku. Ano, King vždy říká, že o zápletku nejde - a já mu nevyčítám, že nemá zápletku. Mohla bych mu však vyčíst, že vůbec není jasné, kam by měl příběh směřovat, že postava Pistolníka a jeho motivace mi přijdou velmi abstraktní (ačkoli důvody jsou jasně dané, proč se za mužem v černém honí), že Věž by měla mít důležitější úlohu, a mohla bych pokračovat.
Konec nechám otevřený a uvidíme, jestli (a pokud ano, tak kdy), se k Temné věži vrátím. Momentálně mám v seznamu zajímavější tituly.